Boloňský psík (Bolognese) - PORTRÉT PLEMENE

Jaký vlastně je boloňáček?

Dá se říci, že povahou a duší je to komediant, který tak trochu klame svým vzhledem. Vypadá jak nadýchaná plyšová hračka, dokonce  jako bolognese toys ho uvádí v přehledu bišonů z roku 1836 dr. Reichenback. Velmi se však mýlí ten, kdo se domnívá, že je to psík vhodný pouze jako ozdoba gauče a na procházkách ho musíte nosit. Brzy se noví majitelé přesvědčí, že opak je pravdou. Boloňáček nikdy nezkazí žádnou psinu, je temperamentní, učenlivý i mazlivý. Na kanapi je jen tehdy, pokud ho sdílí se svým majitelem. Daleko raději běhá na zahradě, dlouhé procházky ho určitě neunaví, rozmary počasí jej nevyvedou z míry, výšky jsou už pro malé štěně pouze hračkou, skáče jak opice. Nutno je zmínit se o vodě...ta ho vyloženě láká...plave a potápí se k údivu majitelů bez problémů. Baví ho cestování a díky své velikosti a váze nemá problémy v žádných dopravních prostředcích, včetně letadel. Boloňáček je velmi poslušný, snášenlivý, neagresivní, tolerantní, vždy dobře naladěný a je možné ho zařadit do jakékoli smečky vychovaných psů, neboť postrádá touhu po dominanci. Stejně dobře vychází i s kočkami a ani blízké soužití s leguánem pro něj není žádný problém.
Zkazit jeho povahu může pouze člověk.

Chov v ČR

Chov boloňského psíka v ČR byl v počátcích založen na importech z Německa a Ruska. Všichni dovezení jedinci měli však ruské předky. První dva boloňáčci s č.1 a 2 byli dovezeni již před rokem 1973, v chovu se neuplatnili a nejsou o nich žádné další záznamy. Takže první feny, které se v chovu uplatnily - měly číslo 3 a 4 - byly Amanda von Dato a Sylva. Prvním psíkem s č. 5 to potom byl Jean Paul importovaný z Ruska.
Chov v ČR však podstatně ovlivnili a doposud ovlivňují dva psi. Je to Ch. Baldassare di Platino Iridio - první import ze země původu - a ICh. Kevin Jizerská protěž -import z Ruska - první pes boloňského psíka, kterému byl udělen titul Interšampion.

Boloňský psík patří v ČR doposud mezi vzácná, málopočetná plemena. Největší počet boloňských psíků můžete vidět pouze na klubových akcích. Jedinci jsou v typu doposud značně variabilní. Setkáváme se s boloňskými psíky na spodní hranici standardní výšky, bývají většinou správného kvadratického formátu, ale někdy slabší kostry. Jako protiklad pak působí jedinci na horní hranici výšky s mírně delším hřbetem a také vyššími končetinami, třetím typem pak jsou boloňáčci vysocí kolem 27cm, zavalití, správné síly kostry, s nepatrně delším, ale v pohybu pevným hřbetem a širokou zádí. Opravdu pěkné jsou u tohoto typu hlavy se správným poměrem délky lebky a čenichové partie. Tento typ pak působí poněkud robustněji a majitelé by neměli psa překrmovat.

U boloňského psíka musíme dát vždy pozor na tvar hlavy, ta je poměrně široká a uši v horní části odstávající od lebky ji opticky ještě rozšiřují, nesmí se tedy podobat hlavě maltézkého psíka. Čenich má být zepředu takřka čtvercový, nikdy ne úzký špičatý, hřbet rovný, lehce konvexní linie beder, velmi široká záď. Hřbetní linie tedy rozhodně nesmí připomínat hřbet bedlingtonského teriéra, srst je dlouhá, vločková, nikoliv rovná jako u maltézkého psíka. To jsou nejčastější nedostatky, které vídáme. Samozřejmě jako v každém plemeni jsou i zde jedinci naprosto špičkoví, kteří dosahují doma i v zahraničí významných úspěchů.

Ze standardu

Standard boloňského psíka patří k těm, které jsou propracovány až do detailů. Už ve všeobecném vzhledu získáme představu o tom, jak by měl boloňský psík vypadat.
Malý, zavalitý a kompaktní trup, pokrytý dlouhou, měkkou srstí čistě bílé barvy. Vyznačuje se kvadratickou stavbou těla.
Povahou je velice přítulný, podnikavý, učenlivý, oddaný pánovi.
Hlava střední délky, dosahuje 1/3 výšky v kohoutku, šířka měřena ve výšce Jochbeinových oblouků odpovídá její délce.
Stop výrazný, nadočnicové oblouky dobře vyvinuté.
Čenich - délka čenichu odpovídá 2/5 délky hlavy. Čenich má být prostorný, čtvercový, ne špičatý, nosní houba velká, bezpodmínečně černá.
Zuby bílé, pravidelně vyrovnané, chrup úplný, silný. Skus nůžkový, klešťový se toleruje.
Oči jsou více otevřené, větší, než normální. Oční koule nesmí vystupovat, bělmo není viditelné. Okraje víček musí být bezpodmínečně černé. Barva očí tmavá.
Uši vysoko nasazeny, dlouhé a svěšené. Horní část ušního boltce lehce odstává od lebky, čímž se zdá hlava širší, než ve skutečnosti je. Uši jsou pokryty dlouhou srstí.
Krk bez laloku, délka odpovídá délce hlavy.
Hřbet - rovná hřbetní linie s lehce konvexní linií beder splývá harmonicky s velice širokou zádí.
Ocas je nesen v přetočený nad hřbetní linií.
Hrudník - prostorný, hluboký - dosahuje k loktům. Hloubka hrudníku má tvořit polovinu kohoutkové výšky psa. Spodní linie probíhá podle profilu hrudní kosti pak stoupá lehce směrem nahoru k břichu.
Hrudní končetiny rovné, pokryté dlouhou srstí. Tlapky oválné, s pevnými černými polštářky a černými drápky (černé drápky ve skutečnosti uvidíte pouze výjimečně).
Pánevní končetiny jsou paralelní.
Chůze volná, energická, hlava nesena ušlechtile a vznešeně.
Srst od hlavy až k ocasu, od hřbetní linie až k tlapkám, na celém těle dlouhá. Srst je měkká, jemná, nepřiléhavá, vločková, nesmí tvořit třásně.
Barva čistě bílá.              
Výška:  kohoutková výška      pes           27 -  30 cm
                                           fena         25-   28 cm
Váha:                                   2,5 – 4 kg¨

Zdraví

Díky poměrně silné kostře, úměrné velikosti psa, kvadratickému formátu, správné délce čenichové partie a vrozené vitalitě se u boloňského psíka nevyskytují běžné problémy malých plemen jako jsou fontanely, luxace kolenní čéšky, dechové potíže a další. Těší se dobrému zdraví i ve vyšším věku a veterinárního lékaře vidí pouze jednou v roce při povinném očkování.

Reprodukce

U boloňských psíků se prakticky nesetkáváme s žádnými problémy při krytí. Feny zabřezávají dobře, mají poměrně početné vrhy  (3- 8 štěňat), o které se výborně starají. Váha štěňat při porodu bývá až kolem 20 dkg, přitom císařské řezy jsou u tohoto plemene naprostou výjimkou. Feny mají dostatek mléka a štěňata jsou vitální, životaschopná. K chovu si ovšem, jak zdravý rozum velí, vybíráme feny alespoň střední velikosti. Ty nejmenší a poněkud křehké, které se všem tolik líbí, necháme raději na ten gauč.

Péče o psa

Velkou výhodou  boloňáčka je jeho nelínající srst. Máme–li psa jako rodinného kamaráda, je péče o něj jednoduchá. Denně vyčistíme srst kolem očí, 3x v týdnu řádně vyčešeme, znamená to česat srst tak, jako se češou dlouhé vlasy. Opatrně rozčesáváme od konečků až ke kůži. Budeme–li hřebenem hladit srst psa pouze po povrchu, u kůže srst zplstnatí a je nutno psa ostříhat. Po koupání prohlédneme uši, ostříháme drápky. Nebaví-li majitele česání, může psa přiměřeně ostříhat. Rozhodně je to lepší varianta, než nechat srst boloňáčka zplstnatět. Psa můžeme koupat dle potřeby, používáme-li kvalitní kosmetiku, nemusíme se o kvalitu srsti bát. Jiné je to, chceme–li být ozdobou výstav. Pak nás čeká každodenní, náročnější péče o srst, neboť nic není zadarmo. Dívka toužící po titulu královny krásy vynaloží na úpravu svého zevnějšku pravděpodobně více času a peněz než její kolegyně, kterou baví turistika a podobné je to i se psy. Je pouze iluzí se domnívat, že sebereme psa ze zahrady, vyberme ze srsti bodláky, opláchneme tlapky od hlíny a jdeme na výstavu. Teoreticky jít můžeme, ale ocenění bude úměrné naší péči.

Pro koho se hodí

Boloňský psík se svou velikostí, váhou a vzhledem hodí všude tam, kde potřebují dobrého, nenáročného kamaráda, špičkového hlídače a mazlíčka. Pro svou kontaktní povahu a stále dobrou náladu je označován jako antidepresivní psík. Jeho temperament nám umožní věnovat se i kynologickým sportům jako jsou miniagility, bravurně pak zvládá novou disciplínu tanec se psem. Je vynikajícím společníkem dětí i seniorů.

VÍCE FOTOGRAFIÍ ZE CVIČIŠTĚ - "VÝCHOVA" A "ZAJÍMAVOSTI"

Pro koho se nehodí

Boloňský psík se rozhodně nehodí pro majitele skrblíka. Náklady na krmení psa nikoho nepřivedou na buben, ale krmení musí být kvalitní a kosmetika pro psy není zadarmo. Nehodí se pro chov v kotcích, pes potřebuje žít v trvalém kontaktu s majitelem. Rovněž ten, kdo uvažuje o tom, že psa naučí chodit se venčit doma na kočkolit, by měl raději uvažovat o morčeti, či křečkovi.

Výběr štěněte

Zde je potřeba si uvědomit, zda chceme sbírat vavříny z výstav, nebo si představujeme psa, který nás bude všude doprovázet. To znamená běhat po louce, v lese, hrát si se smečkou psů a doma dovádět s dětmi. Oboje zároveň se praktikuje vzhledem k srsti psa, poněkud obtížně. Štěně na chov a výstavy kupujeme vždy starší, s dokončenou výměnou zubů, nejlépe ve věku od 7 měsíců výše. Malé štěně může mít dobré předpoklady, ale jeho budoucí kvality s jistotou předpoví pouze jasnovidec, nikoliv seriozní chovatel. Při výběru štěněte v chovatelské stanici pak zájemci nejvíce poslouží slušný chovatel a alespoň rámcová znalost standardu. Dále použijeme prostý selský rozum, zrak, čich a hmat. Podíváme se, kde a jak psi žijí, zda jsou čistí, je-li kojící fena v dobré kondici (nehledejme u feny srst ve výstavní kondici). K srsti je potřeba dodat, je-li více psů pohromadě jsou obvykle ostříháni, neboť si při společných hrách dlouhou srst stejně oškubou a zacuchají.

 

VÝCHOVA

Jako u všech plemen bez výjimky důsledná, jednotná, trpělivá a laskavá. Boloňský psík i další malá společenská plemena mají tu smůlu, že doposud převládá hluboce zakořeněný názor, že jen ti velcí psi se musí vychovávat a malí jsou jen na hraní, či do postele. Bohužel opak je pravdou a jsou majitelé, kteří doslova zkazí každé plemeno. Nevychovaný pes jakékoli velikosti je obtížný nejen pro své majitele, ale i pro širé okolí. Naštěstí výchova boloňského psíka je velmi snadná a s pomocí rodičů jí zvládne i dítě. Pokud snad někdo nezvládne výchovu psíka boloňského, pak zbývá už jen koupit psíka plyšového.

Děti a boloňský psík

Zde je potřeba jednoznačně konstatovat, že boloňáček, přestože tak vypadá, není hračkou pro děti. Málokteří rodiče jsou ochotni si vůbec připustit, že pokud pokárají malé dítě, to je schopno jít a kopat do psa. Pozor - pouze do malého, u velkého, dominantního plemene si to většinou rychle rozmyslí. Někteří chovatelé, po předchozích špatných zkušenostech, jakmile zjistí, že v rodině je dvouleté dítě, raději štěně neprodají. Malé, hlavně předškolní děti je proto nutno vždy hlídat, aby psíkovi neubližovaly. Pravdou je, že boloňský psík díky tomu, že má být zavalitý, kompaktní a je temperamentní, obstojí i tam, kde malé plemeno s éterickou stavbou kostry nemá šanci. Boloňáček se pak může stát prvním psím kamarádem i pro předškolní dítě.

Canisterapie   

Canisterapie jako specifický obor je založena na vzájemném kontaktu klienta a daného psa. Musí být nutně přínosem pro obě strany. Z toho jasně vyplývá, že pes se s touto vlohou rodí a člověk ji jen podporuje a rozvíjí. Psa učí pouze jak se dokonale chovat v pro něj nezvyklém prostředí. Boloňský psík je k lidem vstřícný, rád se mazlí, chová a je možné ho s úspěchem využívat v canisterapii. Zde je nutno ovšem upozornit, na skutečnost, že nelze kombinovat působení psa v canisterapii a současně jeho předvádění na výstavách. Dlouhou srst psa, kterého si pomuchlalo několik klientů pak již nerozčeše ani kouzelník.

Boloňský psík je všestranně přizpůsobivé plemeno, nejsou žádné problémy při hlídání psa v době dovolených, nemoci a podob. Je nekonfliktní, sejdou-li se chovatelé se svými psy, lze dát celé smečky všechny dohromady bez náznaku jakéhokoliv sváru mezi psy. Není tvrdohlavý, ani příliš vtíravý. Je mimořádně pohybově nadaný a vstřícný k přáním majitele.
                                                                         

J. & J. Volšický